Š I M O N O V I
Poprvé jak jsem Tě spatřila,
hlava z Tvých očí se mi zatočila.
Ta krásně hebká kůže
a rty barvy rudé růže.
O polibku snila jsem
a najednou…sen nebyl snem.
Když Tvé rty dotkly se mých,
já vznášela se v oblacích.
Jsi princ z pohádek, ten,
o kterém jsem snila každým dnem.
Toužím Tě líbat – moc a moc,
klidně i celou noc.
Kéž bys mě teď hladil
a nikdy v životě nezradil.
Tys mě ale opustil.
Já myslela, že našel jsi si jinou
a představovala si Tebe a Tvou milou.
Že ji líbáš, hladíš,
objímáš a svádíš.
Já dlouho trpěla,
protože jsem nikoho tolik nemilovala.
Ty najednou ses ozval a ze lži jsi mě vyved,
a ptal ses: „Co?! Co jsem proved?!“
Nevím, jestli věřit Ti mám,
já možná už někoho jiného v srdci mám…