P O D R A Z
Dlouho jsem nikoho neměla
a tak jsem neustále někoho hledala.
Najednou z ničeho nic jsi se objevil
a svoje sympatie ke mně hned projevil.
Věděla jsem, že s mojí sestrou jsi něco měl,
ale Ty ses choval jakoby jsi zapomněl.
To ona nás seznámila
a v tu chvíli za Tebe jsem jí vděčná byla.
Problém byl v tom, že jsem Ti nevěřila,
ale divíš se? Vždyť minulost se nezapomíná!
Jen tři dny jsme byli spolu
a já si připadala jako na vrcholu.
Asi jsem se do Tebe zamilovala.
Budoucnost jsem plánovala.
Tys mě ale podrazil.
Mojí kamarádce jsi začal psát,
další večer ji někam zvát.
že já Ti mou sestru vzhledem připomínala,
to jako důvod jsi uvedl.
Vždyť jsi to věděl před tím – tak co jsem udělala?!
Jak jsi mi tak ublížit mohl?!
Neustále jsem brečela,
na společné chvíle myslela.
A teď – večer – při svíčce a hudbě,
je mi zase od srdce blbě.
Tak proč mi Tě všechno pořád připomíná?
Vždyť tak těžko se zapomíná!
Písně, které jsme spolu poslouchali
a při tom s láskou se líbávali.
Tvou vůni všude cítím
a hlas neustále v mysli slyším.
Mluv! Co jsem udělala za chyby?
Už se to nevrátí, vím,
teď jen oči pro pláč mi zbyly.
Ale přesto o Tobě stále sním…