N E Š Ť A S T N Á L Á S K A
Ležím teď v posteli sama,
v srdci mém zůstala jedna velká rána.
Mé slzy na polštář kanou,
mnoho otázek mi probíhá hlavou.
Miluji nebo mám ráda?
Po Tobě mé srdce strádá?
Jsem já ta Tvá pravá?
Jsem vůbec na vztah zralá?
Dálka nás dělí
a to nikdo nezmění.
Nesnesu Tě vídat jednou do měsíce,
to prostě nejde, chci více!
Proč klukům neustále ubližovat musím?
Já se tím dusím!
Šimone, Ty snesl bys mi i modré z nebe,
a co já? Co já udělala pro Tebe?!
Nic. Vůbec nic.
Jak já bych si tak ráda vynadala z plných plic.
Vždycky Tě zklamu jen,
a pak brečím na další den.
Jako právě teď.
Slíbil jsi, že někdy přijedeš,
avšak za chvíli zase odjedeš.
Opět se oba trápit budeme
a potom se zase sejdeme.
Je to jak kolotoč lásky a bolesti,
tak kdo nás od toho už konečně oprostí?!